Vloženo dne: 14.11.2013

S časovou prodlevou, ale přece. Komentář k utkání s Gamaspolem Jeseník, se kterým jsme se utkali ve čtvrtfinále Poháru FAČR o postup do Final Four Poháru FAČR, které se uskuteční o víkendu 7. - 8.12.2013 v Kadani, si nemůžeme odpustit. Vše začalo vlastně již v osmifinále. Jihočeský Týn nad Vltavou, klub nižší futsalové soutěže, měl právo hostit semifinále na své půdě. Jelikož má však sportovní hala v tomto městě pohých 36 metrů na délku, čímž nesplňuje parametry pro celostátní soutěže, dostal soupeř na výběr, zda pořádat utkání v jiné hale, která parametry splňuje, nebo se vzdát pořadatelství a utkání odehrát na Slavii. Soupeř volil druhou možnost. Kdybychom však věděli, co nás čeká ve čtvrtfinále soutěže, jistě bychom do Týna bez problémů odcestovali. Netušili jsme však, že se všem neměří stejně, a pro všechny nejsou stejná pravidla. Tímto se dodatečně jihočeskému mužstvu omlouváme, a pevně věříme, že ještě bude příležitost nějaké utkání ve sportovní hale v Týně nad Vltavou sehrát.

Zatímco Týn totiž nemohl pořádat utkání v hale 19 x 36 metrů, ve čtvrtfinále Jeseník povolení dostal, a to dokonce v hale ještě menších rozměrů, 19 x 34! V tělocvičně takto malých rozměrů dostal futsal "na frak", pokud se vůbec dá hovořit o futsalovém utkání. Horší je však nejednotný metr v posuzování "způsobilosti" sportovních hal. A to nezabíháme do detailů, neboť na listině sportovních hal na oficiálních stránkách FAČR, fotbal.cz, byl uveden nesprávný rozměr haly, 19 x 38, který parametrům celostátních soutěží odpovídá, a ne skutečných 19 x 34. Proč? Jak se tam nesprávný, ale odpovídající rozměr dostal? Z jakého důvodu? Za listinu schválených sportovních hal odpovídá Halová subkomise FAČR, a v ní je členem předseda Gamaspolu Jeseník pan Gnida. O souvislostech spekulovat nebudeme, to necháme na čtenářích tohoto článku. V sezóně 2010/2011 dostal Jeseník pro tuto halu výjimku. Sice nebyla patrně nikdy prodloužena na sezóny následující, přesto hala na listině schválených sportovních hal zůstala. A tak se v Týně v hale s délkou 36 metrů hrát nesmělo, avšak v Mikulovicích v hale s délkou 34 metrů ano.

Velkou komplikací pro naše mužstvo byl také termín utkání. Mikulovice kde se utkání nakonec odehrálo jsou od Prahy 260 kilometrů, avšak poměrně obtížné cesty, přes hory, silnicí plné serpentin. Odhadovaná délka cesty 4 hodiny, skutečnost ještě o hodinu delší. KF FAČR určila jako úřední den úterý nebo středu, tedy všední den. Všichni funkcionáři asi vědí, co to pro náš tým znamenalo. Odjíždět již brzy odpoledne, a vrátit se druhý den, téměř ráno. A tedy dva dny dovolené pro všechny "účastníky zájezdu". Slušně jsme za vedení Gamaspolu pana Gnidu požádali, zda by nebylo možné hrát o víkendu. Dostalo se nám striktní odpovědi, že ne. U KF jsme neuspěli ani s žádostí, aby bylo uplatněno pravidlo pro nejvyšší soutěž, kdy se utkání se vzdáleností klubů nad 250 km hrají právě pouze o víkendu. Výsledek? Hráči a funkcionáři si buď brali dovolené, nebo druhý den po krátkém spánku v busu, šli rovnou do práce, aby sehráli zápas čtvrtfinále Poháru FAČR v hale, která nedpovídá parametry nejvyšším soutěžím, a může se v ní hrát maximálně divize.

Před dalším pokračováním bych rád touto cestou poděkoval všem, kteří hájit čest klubu na dalekou cestu odjeli, a úspěšně ho reprezentovali, i firmě Helios, která nám do Mikulovic poskytla opravdu nadstandardní autobus, ve kterém měli všichni účastníci maximální pohodlí. Děkujeme.

Z Prahy jsme odjížděli ve 14:00 hodin v poměrně dobré náladě. Tu nám neskazila ani tradiční zácpa při výjezdu na hradeckou dálnici, ani kolona na samotné dálnici. Cesta poměrně ubíhala, až za Hradec, kde jsme pokračovali směr Vamberk, Žamberk, Králíky. Zde nám již opět komplikovaly cestu dlouhé kolony, neboť silnice se na mnoha místech opravuje, a provoz je sveden do jednoho pruhu a řízen semafory. To nejhorší však bylo ještě před námi. Hory. Kličkující autobus po horském masivu, měnil žaludky většiny osádky v autobusu v rozbouřené moře. Pozřené hamburgery a svačiny klepaly na jícen, a chtěly se asi také podívat, kudy to vlastně jedeme. Nakonec nevrhnul nikdo. Možná i strachy. Když jsme totiž překonali hory, změnila se silnice v uzounkou cestu, kdy by po stranách busu neprojel ani cyklista. Řidič stresovaný časem se opravdu nestyděl, a hnal svojí "káru" jako opravdový Highway King. Když se občas přiblížila prudká zatáčka, ani jsme už nekřičeli, a jen se zavřenými oči čekali, zda přežijeme. Ukázalo se však, že řidič Láďa má svůj bus opravdu v ruce, a všemi nástrahami proklouzl bez sebemenších potíží.

Zpět jsme volili delší, ale méně náročnější trasu přes Mohelnici a Vysoké Mýto. Cestu nám však pro změnu zkomplikovala hustá mlha, která nás provázela až do Prahy. Odjezd zbrzdilo utkání natažené o prodloužení a penalty, a tak jsme v Edenu vystupovali až ve 4:30. Někteří se šli domů osprchovat a rovnou do práce.... Vše jsme absolvovali proto, že jsme si chtěli Final Four zahrát. V Poháru jsme však asi na dlouhou dobu účinkovali naposledy. Tohle opravdu nemáme zapotřebí...

A samotné utkání? K utkání jsme přijeli 30 minut před jeho začátkem, s žaludky rozhoupanými jako houpačka na Matějské pouti. Proti nám stál soupeř nabuzený a plný chuti hrát, navíc před domácí solidní diváckou návštěvou. Nutno ocenit, že ve většině času korektně fandící a oceňující akce hráčů na obou stranách. Vlastně hlavní nesoudnou osobou, neustále verbálně napadající oba rozhodčí, i naše hráče, byl muž s visačkou "Hlavní pořadatel". Jeho komentáře však byly spíše úsměvné, než iritující, a tak byl častován nejvíce shovívavým úsměvem.

Prvních deset minut určitě nevypadalo, že hraje ligové mužstvo s posledním týmem druhé nejvyšší soutěže. Jeseničtí mladíci začali beze strachu, a "kousali". Náš rozjezd byl pomalý, odpovídající dlouhé cestě. V malé hale se navíc nedá hrát standardním způsobem, míč do rychlosti v podstatě nepřipadá v úvahu, hra je plná osobních soubojů, jeden na jednoho je možné jít pouze v pomalé rychlosti nebo ze stoje. K tomu všemu se navíc přidala nehorázná střelecká smůla, která se usadila především na sálovky Davida Filingera, který jen v prvním poločasu trefil dvě tyče a dvě břevna. Nikdo se tedy nemohl divit, že jsme prohrávali 2:0. Druhých deset minut první půle již bylo zcela v naší režii, a domácí se dostávali k míči jen sporadicky, a většinou jen k tomu, aby jej odkopli na naší polovinu. Vytěžili jsme však pouze vyrovnání stavu.

I v druhém poločasu pokračoval náš velký tlak. Ujali jsme se vedení, a asi jsme všichni čekali, že zápas již v poklidu dovedeme do vítězného konce. Uspokojení však bylo příliš veliké, soupeře jsme nechali přebrat iniciativu, a nakonec jej nechali nejen vyrovnat, ale i převzít vedení. Vyrovnávat stav jsme museli až při power-play. Prodloužení změnu stavu nepřineslo, a rozhodnout musely pokutové kopy. A protože neúspěšným exekutorem byl jediný hráč, v domácím dresu, radovali jsme se z postupu do Final Four nakonec my. A troufám si říci, že zaslouženě.

Komentář z webové stránky soupeře:

Zcela zaplněná sportovní hala v Mikulovicích byla svědkem dalšího mimořádného večera jesenického futsalu. Ke čtvrtfinálovému utkání Poháru FAČR dorazila prvoligová SK Slavia Praha a stejně jako minulý rok Era-Pack Chrudim, projevila druholigovému soupeři dostatek respektu a přivezla všechny své opory. Gamaspol mimo dvou pětadvacetiletých hráčů, z nichž jeden odehrál pouhých deset minut, nastoupil s devíti „náctiletými“ hráči, pro které byl atraktivní duel velkou školou. Kvalitní výkon jesenického celku jasně ukázal, že směr, kterým se Gamaspol ubírá je správný. Futsalový svátek si užili i jeseničtí fanoušci, kteří vytvořili důstojnou kulisu a na oplátku mohli sledovat mimořádně dramatický zápas s prodloužením a s penaltovým rozuzlením, bohužel pro domácí hráče i příznivce s trpkým koncem.

Utkání začalo oboustranně opatrnou hrou, ale ve velmi svižném tempu. Po několika náznacích šancí na obou stranách se do rychlého přečíslení dostala dvojice Vavrač s Plhákem a domácí kapitán po ideálním přistrčení od Vavrače poprvé rozjásal tribunu. Hosté odpověděli zvýšenou aktivitou a svůj koncert na tyče rozehrál jejich nejlepší hráč Filinger, prvním zazvoněním na zjevně velice dobře postavenou brankovou konstrukci Tillovi svatyně. Skóre se však měnilo znovu na druhé straně, když Kozelský uplatnil svůj důraz v brankovišti a v závaru protlačil míč do slávistické branky. Krátce po brance Jeseníku ovšem musel odstoupit kanonýr jesenického týmu kapitán Plhák, kterému se ozvalo nedoléčené svalové zranění. Pražany druhý inkasovaný gól vyburcoval k větší aktivitě a od desáté minuty do konce poločasu odehráli svou nejlepší pasáž. V ní vynikal ex-reprezentant Filinger, který končil poločas s jedním gólem, jednou brankovou asistencí a čtyřmi nastřelenými tyčemi. Svou herní převahu vyjádřili hosté nejprve v šestnácté minutě, když Filinger našel na zadní tyči nepokrytého Einsenreicha. O minutu později hledal Filinger jiného spoluhráče v podobné pozici a vracející se domácí hráč si srazil míč hrudí do vlastní brány. Také poslední tři minuty patřili Slavii, skóre se však již nezměnilo. Gamaspol byl druhou polovinu první části hry pod tlakem, ale obranu soupeře nenechával v klidu snahou o rychlé kontry.

Slavia si i po návratu z kabin udržela v úvodu druhého dějství mírnou herní převahu, kterou vyjádřila šťastným gólem Hrdiny. Jeho střelu zpoza obránce z deseti metrů uviděl Růžička na poslední chvíli a již ji nedokázal zkrotit. Branka paradoxně pomohla domácímu týmu, jehož hráči se s vědomím, že není co ztratit, uklidnili a převzali iniciativu. V těchto okamžicích dokázali hosty přehrávat a byli nebezpečnějším týmem. Jesenickou převahu a vůli zvrátit zápas vyjádřil v polovině druhé půle Macura, který si rychle vyměnil míč s Kozelským a sám před Krajčem nezaváhal. Zápas pokračoval za vyrovnaného stavu ve vysokém tempu, oba týmy si nadále vytvářely brankové příležitosti, až se vedení ve prospěch domácích podařilo zvrátit Kozelskému. Nejnovější posila Jeseníku se otočila na pivotu okolo bránícího hráče a krásným gólem vyzvala tribunu k roztřesení mikulovické haly. Ve druhé půli se domácí tým věnoval Filingerovi o mnoho důkladněji a Slavia si zdaleka tolik šancí jako v prvním poločasu nedokázala vypracovat. Čtyři minuty před koncem se tedy logicky odhodlala ke hře bez brankáře. V power-play hosté nejprve přežili klinickou smrt, když Krohmer zachytil jejich rozehrávku a jeho střele do opuštěné brány chybělo deset centimetrů, ovšem prodloužení si pražané při hře vabank nakonec vynutili díky brance Novotného.

Pokud si oba celky v základní hrací době dovolili riskovat, tak v prodloužení se hrálo naprosto opatrně. Při tak rychlé hře jako je futsal se sice i tak několik zajímavých šancí na obou stranách urodilo, ale všechny je dokázali oba brankáři bez větších problémů zlikvidovat a pohárové čtvrtfinále dospělo do penaltového rozstřelu. Jediným neúspěšným exekutorem střelecké loterie se stal nejmladší účastník utkání, teprve šestnáctiletý jesenický Řezníček, jehož ne úplně špatně zahraný kop hostující gólman vytěsnil. AC Gamaspol Jeseník se tak s letošním ročníkem Poháru FAČR rozloučil nejtěsnějším možným rozdílem a naopak SK Slavia Praha si zajistila účast v premiérovém modelu vyvrcholení soutěže finálovým turnajem FInal Four 2013 v západočeské Kadani na začátku prosince.

Gamaspol Jeseník - SK Slavia Praha 4:5 (2:2, 2:2, 0:0, 0:0, 4:5 pk)
Branky: 5., 8., 33., 36. - 16. Novotný (Filinger), 17. Filinger, 29. Eisenreich (Filinger), 38. Novotný.
Pokutové kopy: Filinger, M.Hrdina, Novotný, Oliva, Eisenreich.
SK Slavia: Krajč, Kučera - Matějka, Filinger, Novotný, Eisenreich, Oliva, M.Hrdina, Sop, Žampa, Blasco, Krátký.
 
 
« Zpět na seznam

Partneři

Praha 10

 

Rychlý kontakt
  • SK Slavia Praha futsal - klub futsalu FIFA o.s.
  • Sídlo: Vladivostocká 1460, 10000 Praha 10
  • IČ: 26645696  EČ: 140906
  • E-mail: info (a) slaviafutsal.cz
  • Tel.:+420 728 171 713
  • Uni Credit Bank: 2110673563/2700