SK SLAVIA PRAHA FUTSAL

Bez práce špičkového fyzioterapeuta se neobejde ani žádný futsalový tým. Ve Slavii už pátým rokem na této pozici působí Dana Hrbáčková, která se stala nedílnou součástí kabiny. O své práci nám prozradila celou řadu zajímavostí a také potvrdila, že futsalisté nejsou žádní bolestíni.

Jak jste se vlastně dostala k práci ve futsalové Slavii?
„K futsalové Slavii jsem se dostala přes Honzu Šimona, dlouholetého člena realizačního týmu. V lednu 2016 jsem dostala nabídku zúčastnit se s týmem Hot Regio Cupu v Hohensteinu. A hned poté následovala nabídka Dana Kolmana na dlouhodobější spolupráci.“

Přiblížila byste nám, co všechno máte v týmu na starost?
„Hlavní náplň mé práce je u A týmu. Starám se především o zdravotní stav jednotlivých hráčů. Cílem je udržovat je v co nejlepším stavu, aby mohli podávat co nejkvalitnější výkony. Když už dojde k nějakému úrazu, snažíme se o co nejlepší regeneraci a zmírnění možných následků. Pracujeme jako tým - trenér, kondiční trenér, fyzioterapeut, hráči. Při utkáních se starám o předzápasovou péči (masáže, tejpování apod.), o pitný režim hráčů, doplnění energie v podobě ovoce či výživových doplňků a samozřejmě o zdravotní péči v průběhu zápasu. Kromě A týmu úzce spolupracuji i s týmy našich juniorů. A když je potřeba, starám se i o zdraví i našeho realizačního týmu. (úsměv)

Stačíte během zápasů sledovat hru, nebo jenom vyhlížíte, kdo bude potřebovat ošetřit?
„Ze střídačky sleduji bedlivě celé utkání. Samozřejmě jsem stále ve střehu, když by došlo k nějakému zranění. Takže obojí.“

Když hrál v týmu lékař Petr Oliva, radila jste se s ním často?
„Petra jsem brala především jako hráče. Pamatuji se, že zrovna Petr si s oblibou dopřával předzápasovou masáž. Byl to takový jeho rituál. Když ale bylo potřeba zajistit odborné lékařské vyšetření, snažil se pomoci. A to platí i po skončení jeho aktivní kariéry.“

Jsou futsalisté stateční, nebo jsou to bolestýni?
„To je hodně individuální. Ve Slavii ale žádného ufňukánka nemáme. Kluci za mnou chodí s různými zdravotními problémy, ale vždy je to opodstatněné.“

Zatěžuje futsal nějak futsalisty jinak než třeba jiné sporty?
„Je to podobné jako u fotbalu. Největší zátěž je na dolní končetiny. Ve futsalu se k zátěži přidává ještě tvrdá palubovka, rychlá změna směru, tvrdší kontakt s protihráči atd. Zranění hráčů jsou často způsobená nejen kontaktem s protihráčem, ale i nevhodnou nebo nedostatečnou regenerací, různými svalovými disbalancemi, či stresem. Proto každý terapeut působí trochu i jako psycholog.“

O čem tak vyprávějí futsalisté při masážích? Dá se něco prozradit?
„Při masážích se toho od kluků moc nedozvím. Předzápasová masáž je příliš krátká a kluci už bývají soustředění na utkání. Při regenerační masáži je zase lepší, když kluci relaxují a úplně „vypnou“. Ale i kdybych se něco dozvěděla, nikdo se to nedozví (smích). Potřebuji pro svou práci, aby mi kluci důvěřovali.“

V minulé sezóně Slavia řešila hned dvě vážná zranění během jednoho utkání v Plzni. Jak náročná to byla pro vás situace?
„Na tenhle zápas nerada vzpomínám. Bylo to v pátek 13. Ve 13.minutě se zranil Marek Karpiak. Vážnost jeho zranění (poranění achilovky) potvrdilo až lékařské vyšetření v Plzeňské nemocnici. Z palubovky ještě odbelhal po svých. Mnohem horší to bylo při zranění Igora Leovskiho. Po střetu s protihráčem zůstal ležet na palubovce. Na první pohled bylo patrné, že se jedná o frakturu v oblasti kotníku. Pro mě bylo asi nejhorší vidět, jak strašně Igor trpěl. V takové chvíli musí člověk zachovat chladnou hlavu a jednat s rozvahou. Jako tým jsme to zvládli.“

Jak moc vám teď futsal chybí?
„Chybí mi hlavně atmosféra, která panuje u nás v kabině. Kluci jsou skvělá parta a já si cením toho, že mohu být v takovém týmu.“