SK SLAVIA PRAHA FUTSAL

Během čtvrtfinálové série s Mělníkem dosáhl Radim Záruba na metu 300 ligových zápasů. Ve svém současném klubu jich odehrál skoro polovinu – ve Slavii má 128 ligových zápasů, v nichž nastřílel 86 branek a připsal si 84 asistencí. Jak zkušený futsalista vzpomíná na svůj úplně první start v první lize a jak vidí šance červenobílých v semifinále proti Chrudimi?

Sledoval jste to, když se blížil váš třístý ligový zápas?
Věděl jsem to, po zápase v Ústí jsem se po té informaci začal shánět. Psal jsem Michalovi Pavlíkovi a ten mi to přes pana Srba, který vede ligové statistiky, zjistil. Věděl jsem, že po Ústí to bylo 298.

Vzpomenete si na ten úplně první start v první lize?
To si pamatuju moc dobře, bylo mi čerstvě patnáct let, den po mých narozeninách. Bylo to proti Jistebníku, který trénoval pan Korený a hrál tam Michal Seidler a skončilo to 1:1. Hrál jsem asi třicet vteřin. To si pamatuju dokonale.

Dostal jste se vůbec k míči?
Dostal, protože jsem šel do hry na takový starý signál. Trenér mne tam vypustil asi na dvě akce, dotkl jsem se balonu. Ani jsem tomu ani nevěřil, když mi trenér posílal nominaci a bylo tam moje jméno. Byl to šok, ale byl jsem za to samozřejmě rád.

Stý, dvoustý zápas jste nějak stihl oslavit? Co první gól?
Ne, to asi ne. To jsem asi jenom přešel. Já si pamatuju jen 250. gól, kterým jsem vstoupil do klubu 250. To je všechno. První gól si pamatuju, to jsme doma porazili Vysoké Mýto asi 14:1 a v brance byl Libor Gerčák. Já jsem tehdy začal už v těch patnácti letech víc naskakovat na palubovku, začali jsme hrát na tři čtyřky. Když jsme hodně vedli, tak jsem tam šel. Dal jsem v tom zápase hned dvě branky, bylo to reprezentačnímu gólmanovi, takže mi to udělalo ještě větší radost.

S Honzou Homolou jste se potkali vlastně kdy?
Já jsem začal o něco dřív v mládeži Tanga Brno, on tam přišel tak po půl roce. Jdeme tak víceméně spolu tou kariérou. V Tangu jsme ale spolu hráli jen v mládežnických kategoriích, za áčko tam myslím žádný start spolu nemáme.

Za to ve Slavii asi nemáte žádný nespolečný start…
No tady se to všechno točí kolem něj. Tak jak by to mohlo být jinak.

Vybaví se vám z těch tři sta zápasů nějaký výjimečný?
Asi když jsme doma porazili s Tangem Chrudim, která v té době měla Brazilce a výborný tým. Pak jsme s nimi hráli s Tangem i finále. Pak samozřejmě tituly s Chrudimí, můj první titul, když jsme porazili doma ve finále Benago.

Kolik zápasů byste ještě chtěl k těm 300 přidat?
Já jsem si hned dělal legraci, že začínám druhou třístovku. Ale poslední dobou se začínají objevovat zranění, která mě už dlouho netrápila. Tak doufám, že si to ještě teď v této sezoně dovyžeru a od té další už budu úplně zdravý. Těch pět set bych ještě chtěl dát. To je takové hezké číslo. Ještě mám na to věk, abych ještě pět, šest let mohl hrát.

V Chrudimi jste odehrál dva roky, čeho jste tam dosáhl?
Mám dva tituly a dvě vítězství v poháru. Když jsem přišel, tak jsme vyhráli, co se dalo. Byl na nás vyvíjený takový tlak, odpovídal tomu i tehdejší kádr. Trénovali jsme i šestkrát týdně a bylo to znát.

Koho vlastně pamatujete ze současného kádru?
Trenér Conde tam přišel v té druhé sezoně, první sezonu byl Dentinho jako hrající trenér. Začínali tam tehdy oba kluci Drozdovi, byl jsem u toho, když přišli z Hradce do Chrudimi. Pak samozřejmě Koudelka, Slováček, Max a Roman Mareš. Je jich tam pořád dost. Není to tak, že by se to tam celé vyměnilo.

V semifinále se potkáte po roce. Vloni jste jeden zápas vyhráli, odehráli jste letos i vyrovnané finále Poháru SFČR. Jaký je Chrudim pro Slavii soupeř?
Je to buď, a nebo. Hrají stejným systémem, takže víme, co od nich čekat. Ale oni to mají tak propracované, že svého soupeře donutí k chybám a to, že nějaké chyby uděláme, s tím už musíme počítat. Ale musíme hlavně proměňovat šance dopředu. Proti Mělníku jsme ve třetím zápase měli příležitostí spoustu a nedali jsme skoro nic, padlo to tam až ke konci. Chrudim tolik šancí nikomu nenabídne. Tam je potřeba využít každou.

Chrudim má spoustu nacvičených signálů, které ale také ostatní znají. Jsou tak rychlé, že se nedají zachytávat, nebo čím to je, že se jim tak těžko čelí?
Tam rozhodují detaily. Je pravda, že to mají stejné a zažité, ale prostě ta hráčská kvalita je tam obrovská. Jsou navíc spolu hodně dlouho, mají sice secvičenou nějakou šablonu, ale z ní dokážou všichni vymyslet něco navíc, na co už není tak snadné v té rychlosti zareagovat.

Mluvil jste o svém zranění, ale jak jste s tou současnou sezonou spokojený?
Spokojený určitě jsem jako všichni ve Slavii. Zranění netrápila jenom mě, ale skoro polovinu kádru. Sestavu jsme vždy lepili, ale vycházelo nám to. Já jsem se dal do kupy alespoň tak, abych mohl hrát. Po sezoně budu určitě mít jako hlavní prioritu se pořádně věnovat regeneraci a být fit. Co se týká statistik, je to jedno, jestli dá branku dvanáctý hráč, nebo nejlepší střelec. Hlavně, že se vyhrává. A moje úkoly už jsou i kvůli těm zdravotním trablům trochu jiné, než abych dával jen branky.

Co jste říkal tomu, jak do posledního zápasu naskočil Zdeněk Sláma?
Je to super. On na tu situaci byl celou dobu připravený, chystal se na možnost, že by to mohlo nastat. Udržoval se s námi na tréninku. Plán, že naši čtyřku oživí a rozhýbe, mu určitě vyšel.

Co byste považoval v semifinále za úspěch?
My do semifinále určitě nepůjdeme jako favorit. Úspěch…to by byl jen postup. Půjdeme do toho zápas od zápasu. U nich se nám nedaří, to víme, ale věřím, že náš výkon založíme na naší bojovnosti, kterou jsme ukázali proti Mělníku, tak že Chrudim dokážeme potrápit nejenom v domácích zápasech.