SK SLAVIA PRAHA FUTSAL

Premiéra v základní sestavě A-týmu přišla pro slávistického juniorského mistra Denise Jiřího Kočovského ve třetím semifinále proti mistrovské Plzni. Na nervozitu neměl mladý futsalista příliš času, odvedl spolehlivý výkon a završil tak úspěšnou sezonu, před kterou do Edenu přišel ze Sparty.

Kdy jste se dozvěděl, že budete hrát v základu?
Až před zápasem, nečekal jsem to. Jsem rád, že jsem od trenéra dostal takovou šanci. Bylo to úžasné, naskočil jsem hned do první lajny. Doufám, že jsem nepodal úplně nejhorší výkon.

Nebyl jste hlavně ze začátku trochu nervózní?
První střídání byla trochu hektická, lítal jsem tam trochu všude možně. Je to samozřejmě všechno v naprosto jiné rychlosti než v juniorské lize. Pak jsem se zklidnil a přišlo mi to, že jsem si na to tempo trochu zvykl. Už jsem se cítil lépe.

Jaké to vůbec je naskočit poprvé do základu hned v semifinále proti tak silnému týmu?
Bylo to úžasné, zápas byl až do samotného konce vyrovnaný. Jediné, co mě mrzí, je to, že jsem měl na sálovce gól a neproměnil jsem tutovku.

Ono to někdy v té šanci vypadá snadno...Co se tam stalo? Nestačil jste zpevnit nohu?
Trošku mě ta nahrávka zaskočila. Nečekal jsem, že to půjde na mě. Trochu je možná daň za nezkušenost, ale nechci se na to vymlouvat. Prostě jsem to zvoral, tohle měl být gól.

Třetí zápas série byl ze strany Slavie nejpovedenější, Plzeň musela poslat do hry i dva hráče, které šetřila...
Je to myslím dobrá vizitka, že tak silný tým musel nasadit nejlepší hráče, aby překonali náš tým s velkou marodkou a několika juniory.

Jedním z nich je kapitán juniorky Filip Klaban, který už naskočil do hry dřív. Pomáhal vám s vaší premiérou v základu?
Určitě, Filip mi pomáhal už v juniorské lize. Je zkušenější, starší. Radil nám všem už od té doby, co jsme do Slavie přestoupili. Vzal si nás pod křídla.

Od toho přestupu se toho dost stalo...juniorský titul, oslavy na fotbalovém stadionu v Edenu, teď premiéra v základu áčka... asi toho kroku nelitujete, viďte?
Určitě ne. Možná mne mrzí, že se nevídám s některými svými kamarády, ale co se týká úspěchů, tak to bylo neskutečné. Já jsem ve Spartě nastupoval jen na lavičku, byl jsem tréninkový hráč, ale tady jsem dostal ostrou šanci. Jsem za to trenérovi Slámovi hodně vděčný. Zapadl jsem rovnou do áčka.

Kdo vám u televize držel nejvíc palce?
Nejvíc děda, který to sledoval se svými kamarády v hospodě v Březnici. To je můj největší fanoušek, pozdravuju tam všechny!