SK SLAVIA PRAHA FUTSAL

Brankář Jan Žežulka je v nové sezoně jednoznačnou slávistickou jedničkou. Ve gólmanském týmu ho doplňují nadějní mladíci. Kromě této změny nabírá také nové životní zkušenosti, když se po dokončení studia dal na pedagogickou dráhu.



V Poháru SFČR jste v regionálním finále přehráli Mělník, ve kterém jste také působil. Jak důležité to Slavii bylo?

My jsme si chtěli zvednout po nepovedených výsledcích v lize sebevědomí a spravit si náladu. Jsme rádi, že jsme to zvládli úspěšně. Jinak je to pro mne pořád srdcovka proti Olympiku nastupovat. Kádr se tam mění, přibylo pár mladých hráčů, ale stále tam většinu kluků dobře znám.

Vy jste dlouho držel v zápase čisté konto, nakonec jste o něj přišel z penalty. Mrzí vás to?

Je to škoda, nulu chci vždycky, zápas mi sedl. Bohužel jsem vyrobil penaltu, když jsem chtěl tu situaci za každou cenu uhrát po zemi a nekopat dlouhý míč. Ale hlavně, že to dobře celkově celé dobře dopadlo.

Ve Slavii jste teď v mladém týmu zkušeným harcovníkem. Jaká je to pro vás role?

Je to zvláštní být ve 24 letech čtvrtým nejstarším hráčem. Je to i tím, že jsem ve Slavii dlouho. Omladili jsme tým, chtěli jsme to tak, musíme se s tím vyrovnat. Samozřejmě, že jsme viděli tabulku po dvou kolech... ale neskládáme zbraně, stále se sehráváme a dáváme se dohromady. Určitě se to brzy zlepší. Musí se to zlepšit. Nemáme teď k dispozici vlastní halu, ale to jsme také věděli, že taková situace může nastat. Je to všechno trochu v bojových podmínkách, ale musíme se s tím vším vyrovnat.

Adam Vondráček v týmu teď není. O tom, jak jste spolu jako gólmanská dvojka vycházeli, se toho hodně napovídalo. Tak jak to teď je? Stýská se vám po něm?

Stejská, paradoxně. Když odjížděl do Itálie, tak jsme se začali hezky bavit (úsměv). Náš vztah se udobřil, normálně si i napíšeme. Věřím, že jestli se vrátí, tak to bude pokračovat.

Martin Břečka je hodně mladý, jak velká škola to pro něj a další gólmany v ligovém kádru je?

Jsou s námi Martin Břečka a Jakub Brejcha z béčka, občas chodí i kluci z juniorky. Chtějí se všichni učit, jsou snaživí a velice dobře šikovní. Kdybych někdy vypadl, myslím si, že mají kvalitu na to, aby mne spolehlivě nahradili.

Ale nemáte takovou tu tvrdou konkurenci, nemůže to být i na škodu?

Mám naopak větší chuť do tréninku, žene mě to, abych byl týmu tou správnou oporou.
Co je nového ve vašem mimofutsalovém životě, stíháte trénovat na Tempu mladé brankáře?
Stíhám to na Tempu, už netrénují ročník, ale speciálku gólmany U12 a U13, protože je to méně časově náročné.

Dokončil jste studium na asistenta pedagoga...už jste do nějaké školy nastoupil?

Ano, pracuju na základní škole U Roháčových kasáren. Dělám asistenta pedagoga a pomáhám také s hodinami tělocviku, mám i pár speciálních matematik. Nastoupil jsem už v srpnu na přípravný týden.

Jak se vám tam zatím líbí?

Je to super. Jsem tam na poloviční úvazek, abych mohl stíhat všechno to trénování a všechny své ostatní věci. Nejstarší děti mám v páté třídě, je to nová výzva.

Takže je z vás pan učitel...

Spíš bych se viděl jako pedagog, na pana učitele ještě potřebuju přeci jenom vysokou školu. Děti na těláku mi říkají pane trenére. Ale přemýšlím nad tím, že bych si pedagogiku dodělal dálkově, učení mě chytlo.